Rokytno vzniklo na kolonizačním území pánů z Medlova, předků pozdějšího významného rodu pánů z Pernštejna. Rod pánů z Medlova pocházel z Medlova u Pohořelic a území v povodí Svratky získal na počátku 13. století. Kolonizaci získaných území prováděl osadníky z jižní Moravy. Ti s sebou přinášeli i některá místní jména pro nově vzniklé osady. Tak sem bylo přeneseno z jižní Moravy i jméno Rokytno (u Moravského Krumlova je řeka i obec Rokytná), které je odvozeno od starobylého slova pro druh vrby „rokyta“. Naše Rokytno by se tak vlastně mohlo jmenovat Vrbno.
První písemná zpráva o Rokytně je až z roku 1348, kdy je v právě založených zemských deskách zapsána zpráva, že jeden z potomků pánů z Medlova, Jimram z Kamene, prodal majetek náležející k hradu Kámen (Zubštejn) pánům z Boskovic. V odprodané části je uvedeno také Rokytno. Obec však pravděpodobně vznikla již v 2. polovině 13. století.
Za pánů z Boskovic se centrem zdejší části jejich panství stal hrad Pyšolec. Od té doby Rokytno sledovalo osudy pyšoleckého panství, které po složitých majetkových přesunech získal v roce 1446 Jan z Pernštejna. Od té doby již vesnice zůstala u pernštejnského panství. Při rozdělení pernštejnského panství na díly v roce 1500 se stalo Rokytno součástí tzv. novoměstsko-jimramovského dvojdílu a později samostatného novoměstského panství.
V roce 1749 dostala obec pečeť, ve znaku měla listnatý strom, na nějž se vzpíná z obou stran dvouocasý lev.
Původní silnice z Nového Města na Moravě do Sněžného vedla nad obcí (dnes polní cesta) a pro velké stoupání v úseku nad Maršovicemi byla v roce 1926 přeložena do dnešních míst.
Od roku 1980 je Rokytno částí Nového Města na Moravě.
Na sever od obce probíhá v geologickém podloží ve směru SZ-JV pásmo střídajících se pruhů amfibolitů a granulitů. Amfibolity jsou tmavozelená, tvrdá a pevná hornina a jsou zde lidově nazývány „železňáky“. Granulit je téměř žlutobílý a obsahuje v hojném množství malá zrnka červeného granátu. Zbytek katastru je tvořen rulou.
Rokytno je oblíbeným turistickým střediskem jak v létě, tak i v zimě a je východiskem mnoha zajímavých túr.
Na jih od Rokytna leží samota Čáslav. Byl to původně panský ovčín, postavený v polovině 18. století. Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se uvažovalo přestavět objekt na evangelickou modlitebnu pro celé panství. Pro odpor novoměstských však ze záměru sešlo.
Mezi Rokytnem, Studnicemi, Pohledcem a Maršovicemi je údolí nazývané Kaňásky (také Šaratky-Kaňásky), kterým protéká potok Bezděčka. Údolí je pro svou krajinnou hodnotu navrhováno mezi chráněná území. Maloplošné střídání drobných tzv. selských lesů s výskytem nejrozmanitějších dřevin, různých typů trvalých travních porostů a menších ploch polí obklopených mezemi a šípkovými keři – to vše najdeme v údolí Kaňásky.
Nad údolím Kaňásky u východního okraje Rokytna byly postaveny rozsáhlé objekty živočišné výroby. Jsou jakoby vystrčeny na kopečku a pro široké východní okolí Nového Města na Moravě se staly novodobým orientačním bodem, zejména v noci, kdy jsou osvětleny.
Koncem 18. století byl na Rokytně postaven čtyřpatrový obilní špejchar. Sloužil jako kontribučenská sýpka pro celé panství. Později pozbyl významu, zpustl, zbylé zdivo bylo prodáno a z jeho přední části byl vystavěn dům č. 49.
Již koncem minulého století vyrobil na Rokytně Adolf Slonek první lyže v okolí.
Rokytno je rodištěm profesora a hudebního skladatele Otakara Šína (1881-1943) a spisovatele Josefa Havlíka (1861-1934). Na Rokytně měl ateliér malíř Bohumil Puchýř, který zde v roce 1985 zemřel.
Hostinec a bývalá škola jsou vyzdobeny sgrafity novoměstského rodáka malíře a grafika Karla Němce.
Zdroj: „Novoměstsko“ turisticko vlastivědný průvodce obcemi a jejím okolím.
Vydalo: nakladatelství SURSUM v roce 1996
Autor knihy: Ing.Pavel Svoboda
Uveřejněno se souhlasem autora.