Historie Jiříkovic sahá až do západní části Železných hor, kde východně od Ronova nad Doubravou leží zřícenina hradu Lichnice. Zde sídlila ve 13. století jedna z větví Ronovců, páni z Lichtenburka, a to zejména její představitel Smil z Lichtenburka. Ten byl jednou z nejvýznamnějších politických osobností v posledních letech vlády Václava I. a za vlády Přemysla Otakara II. Z tehdy nově založeného hradu řídil kolonizaci v širokém území od řeky Doubravy až po horní tok Sázavy. Jeho kolonizační činnost se však neomezovala jen na české kraje, ale sahala i na moravskou stranu do oblasti, kde kolonizaci prováděl také zakladatel žďárského kláštera Boček z Obřan, Smilův švagr. Smilovým přičiněním zde vznikly okolo poloviny 13. století vesnice Bobrůvka, Slavkovice, Radňovice a Jiříkovice.
Protože Smil z Lichtenburka měl vřelý vztah ke žďárskému klášteru, daroval mu v roce 1269 Jiříkovice a Radňovice. Jiříkovice jsou tedy jednou z nejstarších obcí na Novoměstsku. Je zřejmé, že název Jiříkovic je odvozen od osobního jména Jiří, popřípadě Jiřík.
V dalším období obec sdílela osudy majetku žďárského kláštera. Na přelomu 15. a 16. století byl v Jiříkovicích klášterní dvůr, kam se chodilo z okolí na robotu. V roce 1667 dostala obec pečeť, ve znaku je včelí úl, kolem něhož poletují včely.
V roce 1850 byly Jiříkovice připojeny k politickému i soudnímu okresu v Novém Městě.
Spojení se světem se pro Jiříkovice zlepšilo teprve v roce 1895, kdy byla cesta z Radňovic přebudována na silnici, a v roce 1928, kdy bylo započato se stavbou silnice do Nového Města na Moravě za Harusovým kopcem.
V roce 1969 byl v Jiříkovicích otevřen kulturní dům u příležitosti 700. výročí historicky doložené existence obce. Od roku 1980 jsou Jiříkovice částí Nového Města na Moravě.
Geologické podloží katastru obce tvoří převážně ruly.
Jiříkovice byly založeny v údolí otevřeném jen na jih. Svou poměrně vysokou polohou, klidným prostředím a zajímavou okolní přírodou se stávají stále přitažlivější pro letní i zimní turistiku.
Severozápadně od vesnice probíhá evropské rozvodí s jednou zvláštností. Přímo na linii vodního předělu se rozprostírá rybník se dvěma hrázemi – Dvouhrázník. Jeho založení spadá do 17. století. Voda může jednou hrází odtékat do říční sítě k Černému moři a druhou hrází k moři Severnímu. Místní obyvatelé si dobírají žertem majitele rybníka, že podle své nálady může ovlivnit chod událostí v celé Evropě.
Z okolních kopců se nabízejí jedinečné pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Ze silnice k Novému Městu na Moravě vedoucí okolo Harusova kopce je zajímavý výhled přes les Ochozu směrem k Rokytnu.
Na Novoměstsku se vžilo úsloví „vyrychtovat někoho nebo něco jako vítr Jiříkovice“. Toto přirovnání má reálný podklad, protože 8. 10. 1843 v podvečer postihla Jiříkovice velká bouře se silnou větrnou smrští. Podle jednoho z místních kronikářů zničil vítr v horní části obce 18 stavení, pokácel komíny a štíty, roznesl obilí ze stodol, šatstvo a prádlo z truhel, šindele ze střech a desky z lomenic až do lesa Ochozy. Podle jiného kronikáře zanesl vítr šindele ze střech až na kunštátské panství.
Tragická událost postihla Jiříkovice ke konci 2. světové války. V lednu 1945 byli za napomáhání protiněmeckému odboji zatčeni Jan Král a jeho tři synové, v dubnu pak umučeni v koncentračním táboře Mauthausen.
Do Jiříkovic zajíždí v omezeném rozsahu autobusová linka Nové Město na Moravě – Jiříkovice. Železniční zastávka v Radňovicích je vzdálena asi 2 km.
Zdroj: „Novoměstsko“ turisticko vlastivědný průvodce obcemi a jejím okolím.
Vydalo: nakladatelství SURSUM v roce 1996
Autor knihy: Ing.Pavel Svoboda
Uveřejněno se souhlasem autora.